V kolika letech jsi začínal s fotbalem?
Nás nikdo k fotbalu ani sportu obecně vodit nemusel, od mala jsme prostě sportovali denně a všude kde se dalo. Fotbal jsme nejvíc hráli v Holasovicích na louce za mateřskou školou. Říkali jsme tomu „Bazaly“, ze dřeva jsme si postavili branky, z provázků pletli sítě a pískem lajnovali. JZD to posekalo pouze dvakrát ročně, ale protože jsme tam byli denně, tak tráva ani nestačila pořádně vyrůst.
Jinak jsme sportem žili - organizovali a jezdili na kolech „Závod míru“, hráli tenis a nohejbal u mlýna v Holasovicích, stolní tenis u nás doma nebo v sokolovně, skákali do výšky a o tyči na pískovišti, hráli baseball, hokejbal, v zimě hokej na Kamplu, skákali na lyžích do dálky …. Vyráběli jsme vlaječky a medaile, stavěli stupně vítězů, vyhodnocovali nejlepší sportovce, předávali ceny.
Strávil jsi celou kariéru pouze v Holasovicích nebo jsi nastupoval i za jiné celky?
Abych pravdu řekl, tak do 18 let jsem toho za Holasovice zase až tak moc nenahrál. Možná jeden rok za žáky a asi dva roky za dorost. Jednak jsem dělal trochu atletiku v Opavě a jednak mě ten organizovaný fotbal nějak nebral. Pořádně jsem začal až za muže a celých aktivních 21 let jsem byl jen v Holasovicích.
Tvůj největší zážitek v životě (klidně i mimofotbalový)?
Největší zážitek je, když máte děti. To je zábava na celý život. Dále potom zážitky z různých cest po světě, kterých už jsem taky absolvoval dost a na další se těším.
Z těch fotbalových potom když Opava poprvé postupovala a hrála 1. ligu. To byla krásná doba a nádherná euforie. Samozřejmě to bylo i tím, že mi bylo dvacet let a o nic jsem se nestaral.
V letní přestávce se hodně hovořilo o tvém odchodu z postu trenéra mužů. Nakonec se tak nestalo a i letos jsi zůstal na lavičce. Na čem ztroskotalo angažování nového trenéra? Můžeš prozradit, s kým probíhala jednání na trenérský post? Preferoval se spíše někdo místní nebo někdo zvenčí?
Bohužel jenom hovořilo, ale nic se nestalo. Už delší dobu otevřeně prohlašuji, že pokud se najde nebo objeví někdo, kdo by měl vážný zájem mužstvo trénovat, tak budu první, který bude pro. Jednak si myslím, že už trénuji dost dlouho a cítím, že by to chtělo změnu, že by to mohlo mužstvu prospět, jednak toho kolem fotbalu dělám opravdu hodně, zabírá mi to skoro všechen volný čas a je jasné, že nelze dělat všechno dobře, pořádně a na sto procent. Tak to prostě je. Dělám to nejlíp jak já umím, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale nikdy jsem netvrdil, že nikdo jiný by to nedokázal lépe. Čím více lidí se bude spolupodílet na chodu klubu a to v jakékoliv funkci, tím lépe.
Osobně jsem oslovil přímo dva trenéry, ptal se na OFS a dalších známých, ale bez úspěchu. Pravděpodobně bychom někoho našli, pokud bychom mu nabídli nějaké peníze. Ale zatím nechceme jít touto cestou. Je úplně jedno jestli to bude někdo místní nebo cizí. Důležité je, aby to fungovalo. Takže výzva stále platí: Hledáme trenéra pro družstvo mužů. Pokud bude chtít jakoukoliv spolupráci z mé strany, jsem připraven.
Na poslední chvíli odešel na hostování do Kylešovic tvůj bratr Jiří Bolík. Nemyslíš, že tento krok oslabil sílu kádru? Jak se mu v I. A třídě daří?
Tento krok jednoznačně oslabil sílu kádru, ale více než po herní stránce, tak spíše z celkového pohledu. Jirka je ve svých skoro 38 letech suveréně nejzkušenějším hráčem, zažil už stovky zápasů a ví přesně o čem je fotbal. Dává fotbalu naprosto všechno, pokud nemá obrazně řečeno hlavu pod paží, tak nevynechá jediný zápas, jediný trénink. Na každém tréninku maká zodpovědně na sto procent. Všichni hráči do jednoho by si z něho měli vzít příklad a ti, kteří si myslí, že to jsou jenom řeči, tak mi určitě dají za pravdu až budou v jeho věku (jestli ještě vůbec budou aktivně hrát). Mladí hráči vedle sebe takovou osobnost potřebují. Za přístup k Holasovskému fotbalu jakým se doposud prezentoval, si myslím, že si zaslouží „na staré roky“ vyzkoušet něco takového. Navíc tajně počítáme s tím, že v budoucnu pomůže s trénováním a každá taková zkušenost se bude hodit.
Jak se mu daří? To se zeptejte trenéra Kylešovic nebo se zajeďte podívat osobně na nějaké utkání. Určitě to pro něho není jednoduché. Po dvou trénincích naskočil do ostrého utkání v soutěži o tři třídy výš. Navíc Kylešovice hrají úplně jiným systémem než byl celý život zvyklý. Ale hraje a Kylešovice mají 9 bodů a pohybují se na špici.
Na oplátku zamířili z Kylešovic do Holasovic David Škrobánek a Marek Bolacký jak se ti tyto posily zatím zamlouvají a naplňují tvé očekávání? Myslíš, že se budou ještě zlepšovat? Přišli na hostování do konce sezóny, nebo jen do konce letošního roku?
Když mě pět dnů před soutěží oslovil trenér Kylešovic J. Narovec, že potřebuje okamžitě pořešit problém s obranou a chtěl by Jirku na půlroční hostování, řekl jsem mu na rovinu naše podmínky: pouze na půl roku, musí tam hrát a jednoho nebo dva hráče na výměnu. Peníze by nám v té chvíli nijak nepomohly. Všechno beze zbytku splnil. S Jarkem mám velice přátelský a korektní vztah a vždycky jsme se na všem férově domluvili. Do týdne jsme vyřídili na půlroční hostování jednoho zkušeného obránce a jednoho mladého útočníka. Na obou je vidět, že už nějaký čas nehráli, ale mají na to, aby byli platnými hráči. David je zkušený obránce, který hraje hlavou a má rozehru. Je sice pomalejší, ale má předvídavost a tím to kompenzuje. Marek by potřeboval potrénovat a zapadnout do kolektivu, což za půl roku nevím jestli stihne, ale jeden gól už dal, takže snad to bude pokračovat.
Letošní ročník nezačal pro Holasovice dobře. Jak hodnotíš vstup do nového ročníku? Na jaké místo v tabulce má současný kádr mužů? S jakým umístěním budeš spokojený?
Když jsme před sezónou sledovali složení naši soutěže, napočítali jsme 2x12 hodně těžkých utkání. Vyloženě slabší tým, který se v minulých letech vždy objevil, tam prostě není. První kola potvrdila to, co jsem předpokládal. O špici bude hrát Budišov, Vávrovice, Melč, Březová. No a my jsme v prvních čtyřech kolech narazili na tři z nich. Výsledkově se to moc nepovedlo, ale jinak mám zatím z předvedených výkonů dobrý pocit. Paradoxně nejméně šancí na vítězství jsme měli v Březové, kde jsme vyhráli. Ve všech ostatních utkáních jsme byli vyrovnaným soupeřem, v Kyjovicích bych řekl, že i lepším. Ve všech zápasech jsme si vytvořili několik vyložených šancí a mohli uhrát lepší výsledek. Ale právě takový je fotbal. Pořád se trápíme s koncovkou, ale na tréninku na tom stále pracujeme a mluvíme o tom. Plusem je, že se do šancí umíme dostat.
Před sezonou jsem hráčům říkal, že máme kvality na to, abychom se pohybovali do pátého místa a za tím si stojím. Je to ale především o hlavě. Znamená to připravit se na každé utkání na sto procent, celých devadesát minut podat naprosto soustředěný výkon, věřit si, ale respektovat soupeře a jít štěstí naproti. Není to jednoduché, je to především psychicky náročné, ale mužstvo na to má.
Holasovský celek výrazně omladil v posledních letech. Proti Budišovu vyběhla na trávník jedenáctka s věkovým průměrem 23 let. Jak se daří doplňovat kádr dorostenci a jak hodnotíš současnou kvalitu dorostu?
Proti Březové už to bylo jiné a hned jsme vyhráli. Ale je to je pravda. S tím jak odešel J. Bolík, zranil se J. Fojtík a nějak nemá chuť M. Schoppík, tak se věkový průměr týmu rapidně snížil. Pouze čtyři hráči jsou starší 25 let a dokonce 10 hráčů je mladších 23 let. Nikde není řečeno ani dokázáno, že mladší jsou lepší než starší a naopak. Ideální je vyvážený kádr. Starší hráči jsou většinou zkušení takticky vyzrálejší, mladí zase víc agresivní. Obojí je zapotřebí a je na trenérovi, aby to správně „namíchal“ a skloubil.
Dlouhodobě se snažíme pracovat s mládeží už od nejmenších a věříme, že se nám to v budoucnu zúročí a vrátí. Když si odmyslíme půlroční výměnu J. Bolíka za dva hráče Kylešovic, tak všichni hráči v týmu jsou naši odchovanci a registrovaní v Holasovicích. Troufnu si tvrdit, že takovou skutečností se nemůže chlubit moc oddílu v okrese. Jednoduchá statistika – jenom v okresních soutěžích dospělých je 64 mužstev, další hrají 1. B nebo A třídu, krajský přebor. Dorosteneckých mužstev je v okresních soutěžích pouze 22 a v krajských soutěžích minimum!!!! Úvahu, jak to bude vypadat za pár let, ať si udělá každý sám.
My jsme začali u dorostu spolupracovat s Brumovicemi, abychom ho i nadále udrželi, protože podle nás je to jasná priorita a chtěli bychom v tom pokračovat i v budoucnu. Možná, že budeme muset něco podobného začít už i u žáků. „Náš“ dorost vlastně začíná úplně novou etapu a buduje se nový tým. Záleží jenom na hráčích samotných, jak jim to bude fungovat. Pokud oni budou chtít a udělají pro to maximum, přijdou i výsledky. Potom i jejich přechod do mužů bude automatický a přirozený. Tato věková kategorie je nejrizikovější a pro trenéry nejnáročnější. Chce to umět se vcítit do myšlení dospívajících, citlivě a trpělivě s nimi pracovat, povzbuzovat a věřit. Ale znovu opakuji: v prvé řadě si musí udělat pořádek v hlavě hráči samotní.
V příštím roce bude místní oddíl slavit 60 let své činnosti. Plánují se na příští rok nějaké oslavné akce, jubilejní turnaj, nové suvenýry typu triček a dalších s tématikou Holasovic apod?
Zatím jsme o tom na výboru vůbec nemluvili, ale nějaká oslava určitě proběhne. Nějaké nápady už jsou, musíme to začít řešit, čas běží rychle.
Spíš bych chtěl dopředu avizovat jinou důležitou změnu. S tím jak se od roku 2012 radikálně změnil systém registrace a evidence členů ve Fotbalové Asociaci České Republiky (FAČR) budeme nuceni i my přistoupit ke změnám v evidenci našich členů. Podle současných předpisů každý, kdo se podílí na utkání a je uveden v zápise, musí být členem FAČR a mít přiděleno identifikační číslo (ID). Ať už je to hráč, trenér, asistent, vedoucí, rozhodčí, pomezní, hlavní pořadatel, zdravotník. Za každého registrovaného hráče u FAČR je potřeba zaplatit roční členský příspěvek ve výši 200,- Kč za osobu. Pro rok 2013, kdy ještě na jaře fungoval B tým jsme zaregistrovali v Holasovicích 77 členů, což činilo cca 15 000,- Kč. Tyto peníze byly uhrazeny z prostředků oddílu. Další peníze jsme museli zaplatit jako pokutu za ty hráče, kteří nedodali fotografii na nový registrační průkaz, ale na jaře potom bez problému mohli hrát.
Již nyní můžu předeslat, že jsme rozhodnuti od roku 2014 vybírat za členství v našem fotbalovém oddíle členské příspěvky. Jejich výše zatím není stanovena, ale budou. Jednak nám to přinese něco do pokladny, jednak budeme mít přesný přehled o našich členech. Od příštího roku chceme zavést pravidelné konání členských schůzí, které budou nejvyšším orgánem klubu a budou rozhodovat o všech důležitých věcech a o složení výkonného výboru. Pouze ten, kdo bude řádným členem klubu, bude moci také spolurozhodovat. Členem se může stát kdokoliv, kdo uhradí členský příspěvek, tudíž i kdokoliv z fanoušků. Naopak hráčem Holasovic může být kdokoliv, kdo je členem FAČR nezávisle na tom, zda je či není členem našeho oddílu. Příspěvek 200,- kč ovšem bude muset uhradit na účet FAČR tak jako tak, takže finančně ho to vyjde stejně.
Fotbalový vzor?
Jako malý jsem si vždycky hrál na Zica. Momentálně mě asi nejvíc baví Iniesta.
Oblíbené jídlo a pití?
Spíš naopak – nejím rýžový nákyp a buchtičky s krémem. Jinak sním a vypiju všechno.
Koníčky, záliby?
Sport ve všech podobách. Hodně čtu knížky o cestování.
Oblíbená značka oblečení?
Made in China
Oblíbený film?
Copak je to za vojáka
Kam bys nejraději na dovolenou?
Jednoznačně příroda, pohyb, cestování, poznávání. Nejraději na kole kolem světa.
Oblíbená muzika?
Rock, metal. Staré české hity.
Oblíbená barva?
Červenočerná !!!!
Vzkaz pro lidi:
Raději povzbuďte, na kritizování a nadávání se vždycky najde lidí dost.
*rozhovor se uskutečnil po zápase v Březové.
|
|